Základy Thušské mytologie

 

Ještě dříve, než se podíváme na některé zákazy a normy v životě Thušů, které se mohou dotknout i návštěvníka oblasti, je vhodné pochopit jejich příčinu. Ta vyplývá z poměrně propracované ytologie Thušů, která se sice v mnohých rysech neodlišuje od jiných horských či pasteveckých národů, nicméně v této oblasti zůstávají mnohé tradice velmi živé.

V thušské mytologii existuje velmi výrazné dualistické myšlení a důraz na rovnováhu dvou protikladných principů. Níže uvedený obrázek vyjadřuje kvintesenci thušské duality a z toho vyplývající vzorce chování.

V levé části obrázku jsou dvě hlavy, představující mnohoúrovňový symbol. Horní hlava může označovat mužský princip, dobro, nebe (horní svět), anděla, racionalitu či vědomí. Dolní hlava odpovídá ženskému principu, zlu, peklu (také spodnímu světu), ďáblovi/drakovi, emocionalitě či podvědomí. Jejich zhruba stejná velikost vyjadřuje rovnováhu a zároveň jinakost obou principů. Pro místní obyvatele z toho vyplývá snaha o rovnováhu mezi mužem a ženou a zároveň poměrně výrazném rozdělení jejich rolí. Muži se například tradičně nestarali o dobytek, zatímco ženy nepásly ovce.

Přesto se oba principy střetávaly, což vyjadřuje první protnutí obou symbolů. V životě Thušů existovalo mnoho her, kde si mladí muži a mladá děvčata hrála proti sobě či spolu soupeřili. Podobně rozdělení a zároveň protnutí rolí je například vyjádřeno v thušských tancích, při nichž se páry nedrží, a přesto se prolínají. V zemědělské oblasti se tyto dva principy – mužský a ženský – tradičně střetávaly například při polním pracích, které dělali muži i ženy dohromady.

Střetem obou principu (dobro-zlo, žena-muž, racionalita-emocionalita, vědomí-podvědomí, nebe-peklo apod.) poté vzniká energie, ze které mj. vznikl i náš svět (symbolizovaný terčem). Tato energie může dávat život a její vyhasnutí naopak vede ke smrti. Ta je vyjádřena v pravé části obrázku oddělenými konci.

Člověk byl považován v thušské mytologii za někoho navíc. To je vyjádřeno symbolem, nad prvním protnutím obou principů. Člověk je sice součástí světa, je ovlivňován jeho dualitou, nicméně může tuto dualitu ovlivňovat. V malém etnografickém muzeu v jedné z věží Kesela nad horním Omalem je citát jednoho z místních obyvatel z roku 1934, kdy nad Thušskem proletělo první letadlo. Tento prostý pasák se vyjádřil, že racionalita u člověka může převážit, což může vést k vychýlení rovnováhy v silně dualistickém světě. Zde je již předpovězena možnost zneužití technických vynálezů či výrazné převážení rozumu nad duchovní či emocionální stránkou života. Toto vychýlení potom může vést k nežádoucímu chaosu a případně i katastrofě, kterou je schopen člověk učinit světu i sám sobě. Síla chaosu je vyjádřena symbolem mimo obrazec a její vstup do našeho světa může znamenat jeho zánik.

Pro návštěvníka Thušska z toho vyplývá nutno respektovat rozdělení světa, v praktické rovině zejména na mužský a ženský princip. Není proto vhodné se rozčilovat nad některými zákazy pro ženy, které by chtěly případně místní obyvatele poučovat o rovnoprávnosti mužů a žen. Ano, muž a žena jsou rovnoprávní, nicméně jejich úlohy v životě jsou chápány jako dva oddělené principy. Tyto principy se projevovaly například v thušinských hrách, ve kterých proti sobě bojovali muži proti ženám a z jejich interakce vznikaly nové začátky a nové světy. V jedné z her tak například ženy mohly unést muže z jiné vesnice, žádat za něj výkupné, což končilo společnou oslavou obou vesnic na účet uneseného. Ženy a muži (zejména mladí) se také při slavnostech vzájemně honili a  dokonce i prali, což rovněž často končilo stvrzením vzájemného přáelství na společné hostině.  Podobně tomu bylo i při tancích, kdy spolu tančili muži a ženy a interakce se odehrávala bez dotyků, pouze pohyby.

Významný je také například kult echi, který ztvárňuje spojení spodního a našeho světa. Jeho výrazem je tráva vyrůstající na jaře ze země, přičemž kořeny jsou v zemi (tj. ve spodním světě), zatímco stonky vyrůstají na povrch. Kult echi rovněž souvisí i s každoročním cyklem přesouvání ovcí do hor (náš svět) na jaře a zpět do nížin (symbol spodního světa) na podzim. Horské oblasti Thušové obecně považovali za svá posvátná místa. Echi může být jak dobrý (dává život), tak zlý (duchové spodního světa). Ve druhém případě například duchové spodního světa mohou zabránit v nalezení ztracené věci. Aby se ukončilo jejich působení a mohli jsme danou věc najít, je nutno zavázat trs trávy (tj. symbolicky přerušit spojení mezi spodním a naším světem) a zatížit kamenem (nepropustnost). Do chvíle by se měla ztracená věc objevit.

Slunce vůbec hraje značnou roli v ročním cyklu Thušů. Bůh, jež představuje slunce, každoročně umírá a opět se rodí v den zimního slunovratu, aby v březnu (okolo jarního slunovratu, což odpovídá perským vlivům) vrazil na povrch v podobě trávy. Letní svátky atnigenoba jsou tak na symbolické úrovni vyprovázením Boha Slunce na jeho smrtelnou část cyklu. Na jaře, v den jarní rovnodennosti (tj. návratu slunce) potom ženy pečou placky ve tvaru slunce a kladou je ven z okna, aby nasáli energii z nového slunce.

 

Zdroje:

Idoidze, Nugzar: Tušetie. Průvodce o mravech a obyčejích obyvatel Tušetie pro návštěvníky a o jejich vzájemném vztahu. Omalo, 2006 (k dostání v ruské/německé a anglické/gruzínské verzi v návštěvnickém centru Národního parku Omalo.

Cocanidze, Georgij: Ot listopada do listopada. Tbilisi: Kavkasiuri sachli (Kavkazský dům), 2008.

Konzultace a informace od místních obyvatel, zejména Anzora a Nugzora Idoidze, červenec 2010.