Geografie

Oblast Thušska leží za průsmykem Abano (2962 m), severně od hlavního Kavkazského hřebene. Geograficky je tedy již součástí severního Kavkazu. Na západě je vymezena hranicemi s historickým regionem Chevsursko a Pšavsko přes průsmyky Acunta (3431 m) a Borbalo (také Andaki (2887 m). Na jih se lze dostat do údolí Pankisi přes průsmyk Samkinvrostsveri (3167 m). Severní hranice s Čečenskem a Dagestánem je ukončena mohutným pohraničním Thušským hřbetem s nejvyššími horami regionu – Tebulo (4492 m), Komito (4261 m), Dano (4174 m) a Diklo (4285 m). Východní hranici Thušska uzavírají hřbety Bacibasi (nedostupné, pohraniční zóna), který začíná jižně od hory Diklo, Vebo a Achalta, které vévodí nejvyšší hora Enčo (3304 m) nad jezerem Oreti a Šavkilde (3578 m) a dále směrem na průsmyk Abano. Údolí Pirikiti a Gomecari jsou odděleny schůdným hřebenem Makratelo s nejvyšším vrcholem Civa (3380 m). Vedle hřebenové cesty je turisticky důležitý průsmyk (gruz. choli) Nakaičo (2903 m) spojující vesnice Pharsma a Verchovani.

Thušsko je rozděleno na tři základní říční údolí, která se vyznačují značnými výškovými rozdíly. Například centrální vesnice Omalo tak leží vždy vysoko nad řekami říčními údolími. Pirikitská Alazani začíná pod lokalitou Hegho nedaleko Girevi soutokem Kvachidisckali a Larovanisckali (obě řeky pramení pod horou Amugo, 3839 m). Protéká celým Pirikitským údolím s vesnicemi Girevi, Pharsma, Češo, Dartlo a za vesnicí Čigho protéká hlubokým kaňonem až k soutoku s Gomecarskou Alazani pod opuštěnou vesnicí Ageurta. Gomecarská Alazani prameni pod průsmykem Borbalo a pokračuje prakticky opuštěným údolím Alazanistavi až k soutoku s Covskou Alazani před Verchovani. Dále protéká již osídleným územím pod vesnicemi Verchovani, Džvarboseli, Iljurta, Doču či Gogrulta. Za Gogrultou přijímá zprava významný přítok Orickali (Dvě vody, pramen pod průsmykem Samkinvroscveri 3167 m). Pod vesnicí Chachabo se stéká s Čančachovanskou Alazani, která vytváří třetí thušské údolí Čaghma s pramenem pod horou Šavkilde. Významným levobřežním přítokem je říčka Čabalachi, jejímž údolím vede hlavní silnice z Kachetie a vlévá se do Čančachovani u rangerské stanice. Po soutoku všech tří vod se název řeky mění na Andis Koisu, která odtéká do Dagestánu a po soutoku s řekou Avarias Koisu se vlévá do Kaspického moře jako řeka Sulaki.

Všechny tři hlavní oblasti (Čagma, Pirikiti, Gomecari) mají svou lokální identitu, ačkoliv se jinak liší nepatrně. Centrálním a strategicky nejdůležitějším místem je Omalo na svahu mezi oběma hlavními údolími, které je zakončené vrcholem Keselo s rekonstruovanými věžemi. Zvláštním subregionem (z etnického hlediska) je oblast Covata v údolí stejnojmenné řeky, přítoku horní části Gomecarské Alazani. Původní obyvatelé Cova Bacbijci se od Thušů lišili bacbijským jazykem (součást nachské skupiny horských kavkazských jazyků spolu s čečenštinou či kistštinou). Od 19. století došlo k jejich pogruzínštění a dnes hovoří bacbijsky pouze několik málo lidí, jakkoliv je v poslední době snaha tento jazyk obrodit.

Seznam obcí v jednotlivých subregionech:

Čagma - Omalo, Diklo, Šenako, Ageurta (neobýv.), Kumelaurta, Cokalta, Chiso, Štrolta, Žverulta, Čiglaurta, Nacichari, Chachabo

Pirikiti - Čígo, Dartlo (Kvavlo), Dano, Češo, Pharsma, Girevi, Baso (neobýv.), Dakiurta (neobýv.), Nakudurta (neobýv.), Chego (neobýv.), Čontio (neobýv.)

Gomecari - Bočorna, Doču, Begela, Gudaanta, Džvarboseli, Verchovani, Dadikurta (neobýv.), Alisgori, Koklata, Vedzischevi, Ciche (neobýv.), Vakisdziri, Bikuurta, Buchurta, Iliurta, Sadaratubani (neobýv.), Čirdili (neobýv.), Gogrulta, Sačigolo, Sabue (neobýv.), Vestmo, Vestomta

Covata - Caro, Etelta, Indurta, Sagirta, Mozarta, Šavckali (všechn neobýv.)

 

 

 

Historicko-etnografické regiony Thušska

(převzato ze stránky http://transcaucasian.blogspot.cz/2009/05/ethnographic-map-of-tusheti.html)