Příroda

Flora a fauna

Thušská přírodní krajina zahrnuje především lesní (smíšené a jehličnaté) a horské luční biotopy, subalpinské a alpinské louky. Oblast je charakteristická výrazným výškovým členěním ve výšce mezi cca 1300-3900 m. n. m. a zahrnuje příkré srázy a horské masívy zbrázděné hlubokými říčními údolími Thušské, Pirikitské a Chiské Alazani. Osídlení v Thušsku proměnilo krajinu na pastviny a v některých místech i pole. Pastevectví výrazně ovlivnilo tvorbu krajiny s výrazným kácením původních lesů a erozí půdy. Proces odlesnění a eroze půdy se paradoxně zastavil až od 50. let, kdy bylo obyvatelstvo usazeno v nížině a pastva ovcí se značně omezila. Po návratu obyvatel od 70. a 80. let 20. století opět vzrostla eroze půdy, která je v současnosti považována za jednu z nejvýznamnějších ekologických hrozeb.

Zdroj: Nakhutsrishvili, Giorgi: The Vegetation of Georgia (South Caucasus). Springer Verlag, Berlin-Heidelberg, 2013, s. 15.

Thušsko patří k regionům s výraznou biodiverzitou a patří mezi nejvýznamnější chráněná území celého Kavkazu.

Ve flóře je výrazné zastoupení endemických druhů (až čtvrtina rostlin je endemických v rámci Gruzie či Kavkazu). Bohaté jsou především rozkvetlé louky mezi červnem a září pod dolním Omalem či na průsmyku Ghele, které nejsou výrazně dotčeny zemědělskou činnosti. Mezi rostlinami dominují modré kosatce sibiřské (Iris sibirica) či ve Střední Evropě vzácný hadinec červený (Echium rusicum). Ve druhé polovině léta rozkvétají hořce křížaté (Gentiana cruciata). Ke vzácným rostlinám patří rovněž lilie kavkazská (Lilium Monadelphum) . U jezera Oreti, ve vyšších polohách údolí Covata a na dalších místech na severních svazích (obvykle ve výšce 2400-3000 m) se lze setkat s velkolepými poli pěnišníků (Rhododendron caucasicum). Pro potřeby thušského čaje se obvykle sbírá máta dlouholistá (Mentha longifolia, gruz. pitna) či mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides, gruz. kondara).

V lesích převažují především borovice lesní (Pinus kochiana/pinus sylvestra), které na některých místech tvoří původní pralesy. Na ně navazují smíšené lesy a ve vyšších polohách (obvykle 1700-2400 m) březové háje. Zde rostou tři dřeviny zapsané do Červené knihy Gruzie - břízu Raddovu (Betula raddeana, viz obrázek vpravo), jilm horský (Ulmus glabra) a jilm habrolistý (Ulmus minor).

K nejvýznamnějším představitelům fauny patří především divoké kozy bezoárové (Capra aegagrus, viz foto), které jsou nepsaným symbolem Národního parku Thušsko a lze je vzácně pozorovat z vyhlídkového místa v lokalitě Kue pod Omalem, avšak vzhledem k rostoucímu provozu na tomto místě jsou tato velmi plachá zvířata ke spatření pouze velmi vzácně (mají schopnost zaregistrovat pohyb i na několik kilometrů). Žijí většinou na strmých zalesněných svazích. Podobně vzácně se v Thušsku vyskytuje i tur východokavkazský (DOPLNIT latinský název) charakteristický svými dlouhými rohy. K rozšířeným, byť rovněž vzácným živočichům patří kozorožec dagestánský (Capra cylindricornis), medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk (Canis lupus) či rys (Lynx lynx). Tito predátoři se s ohledem na pytláky spíše před lidmi skrývají, pouze vzácně lze nalézt například medvědí stopy u řeky. Mezi vzácné ptáky patří tetřívek kavkazský (Tetrao/lylurus mlokosiewiczi DOPLNIT přesný název) a především velekur kavkazský (Tetraogallus caucasicus). Tento pták se projevuje charakteristickým tokáním, avšak je velmi vzácné jej zahlédnout. Dodnes je jeho ulovení důkazem loveckých schopností. V zimě žije ve vysokých polohách do 3000 m (často v symbióze s tury), zatímco na léto se přesouvá do nižších poloh v říčních údolích. Častěji lze nad thušskými údolími zahlédnout dravé ptáky, zejména orla skalního (Aquila chrysaetos), orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus), supa bělohlavého (Gyps fulvus) či supa hnědého (Aegypius monachus), jejichž obětí se často stávají uhynulé či slabé ovce.

Ochrana přírody a ekologie

Ochrana přírody a rozvoj krajiny jsou zajišťovány třemi organizacemi – Národním parkem Thušsko (76 004 ha), Státní přírodní rezervaci Thušsko (10 881 ha) a Chráněnou krajinnou oblastí Thušsko (31 517 ha). Systém je dále komplikovaný rozdílnými zastřešujícími organizacemi, kdy národní park a státní přírodní rezervace spadají pod Asociaci ochranných území (APA) v Tbilisi, zatímco chráněná krajinná oblast je spravována okresem Achmeta.

K největším ekologickým problémům patří především trvalé udržitelný rozvoj cestovního ruchu. V letech 2008-2013 stoupl počet turistů ze 2 tis. na 12 tis., což je považováno za hraniční pro udržitelnost rozvoje (viz graf níže). Na tento rozvoj navazuje především výrazně zvýšený počet ubytovacích zařízení (celkem cca 50 penziónů k roku 2016), větší příliv aut, problematika vodních zdrojů a odpadové hospodářství. Je plánována regulace turistů, mj. i zavedením vstupného z každého návštěvníka, které by mělo jít na rozvoj infrastruktury a ochranu přírody v Thušsku. Omezení aut je prozatím dáno stavem příjezdové cesty do Thušska, která reguluje počet zájemců o cestu do tohoto regionu. V roce 2016 však byla přislíbena výrazná investice do zkvalitnění cesty do Omala, což by mohlo vést k neudržitelnému přílivu turistů.

Přestože se jedná o horskou oblast s množstvím vodních toků, na některých místech jsou zdroje vody na hraně své využitelnosti. Platí to především pro Horní a částečně i Dolní Omalo, které neleží  přímo u zdroje vody. Ta se musí čerpat z okolních horských svahů a s ohledem na rostoucí cestovní ruchu v Omalu se již stávalo, že vody nebyl dostatek. Přestože byla v letech 2012-2013 vytvořena základní kanalizační síť, opět s dalším přílivem turistů se toto opatření může ukázat jako nedostatečné. S růstem návštěvnosti si penziony a hotely pořizují pračky a další spotřebiče, které produkují značné množství odpadní vody

Rostoucí počet návštěvníků se projevuje i v rostoucím množství odpadů, ve kterých výrazně převažují plastové odpady (PET láhve) pocházející z penziónů a obchodů, prodávajících nápoje v plastech. Problémem rostoucího počtu návštěvníků (tuzemských i zahraničních) je i rozšiřování odpadků v thušské přírodě i v okolí vesnic. Odpady jsou házeny do sběrných jam za vesnicemi, které však mohou kontaminovat půdu nehledě na trvanlivost řady odpadů (sklo, plasty). V roce 2017 byl poprvé zkušebně zaveden svoz odpadků na skládky do Kachetinské nížiny a lze očekávat rozšíření tohoto projektu i na všechny části Thušska. Jedná se prakticky o jedinou (byť finančně velmi nákladnou) možnost svozu odpadů, neboť v regionu chybí prostor pro likvidaci odpadů (skládky, spalování).


Zdroj: Akhmeta municipality