Etiketa

Etiketa chování Thušů vůči sobě navzájem i vůči hostům či cizincům v mnohém vychází z výše uvedených mytologických východisek. Na následujících řádcích jsou proto shrnuty nejvýznamnější tradice, zákazy a příkazy, které se dotýkají i turistů. Pokud se návštěvník oblasti bude chovat podle místních pravidel nebo respektovat upozornění na jejich (byť nevědomé) překročení, potom bude i vážený host. Jestliže však bude host místní zásady a tradice překračovat, bude sice pod ochranou vesnice, ale vztah k němu může být již více odtažitým.

Viz také stránku základy thušské mytologie

Posvátná místa

Na řadě míst v Thušska stojí posvátná místa, často malé svatyňky (chati), ale i kostely či jejich zbytky. S ohledem na výše uvedené oddělení mužského a ženského principu v thušské mytologii jsou rovněž oddělené i tyto svatyně pro muže a pro ženy. Přičemž jsou okolo vesnic viditelné spíše mužské svatyně. K nim by se proto ženy neměly přibližovat. Z hlediska výše vysvětlené thušské mytologie by tato zásada mohla vést k narušení rovnováhy mezi dvěma duálními principy a tím i k chaosu. Ke svatyním se proto mohou přiblížit pouze dívky do zahájení měsíčků a ženy po klimaktériu. V případě cizinců, u nichž není toto zcela zřejmé, se nedoporučuje chodit ke svatyňkám obecně všem ženám. K významnějším místům, k němuž by se ženy neměly přibližovat, patří například zřícený kostel v Dartlo či malá svatyně na hřebeni keselského hradu nad horním Omalem. Je rovněž zakázáno brát cokoliv ze svatyněk, ať již to jsou peníze či jiné předměty, volně ležící uvnitř svatyňky či v jejím okolí. Tyto dary jsou totiž neoddělitelnou částí svatyněk a majetkem těch, komu byla stavba zasvěcena.

Oddělené sezení mužů a žen

V minulosti bylo zcela jednoznačné, dnes již za běžným stolem sedí muži i ženy dohromady, jakkoliv často třeba na jiných stranách stolu. Pro běžného návštěvníka však toto rozdělení nemusí platit. Přísné rozdělení stolů na muže a ženy se objevuje při tradičních událostech – např. svatby, pohřeb či vzpomínky na mrtvé, případně na hostině při příležitosti náboženských svátků. Je proto bezpodmínečně nutno dodržovat místo u stolu, který je hostům vydělen. Ženy tak nesmějí bez souhlasu chodit do mužské část hostiny (i naopak). Tato skutečnost by byla považována za narušení rovnováhy.

Menstruační cyklus

Ženy v menstruaci by se neměly objevovat na místech skladování potravin, v pivovarech (obvykle malé stavení ve vesnici, v horním Omalu například vedle hotelu Omalo. Žena v menstruaci by se neměla objevovat kdekoliv na veřejném shromáždění či v kostele, jakkoliv by se k němu mohla přiblížit (příklad kostela v horním Omalo).

Vepřové maso

Thušové považují vepřové maso v horách za nečisté (patrně pod vlivem sousedních muslimských kmenů a také proto, že v horách je chov vepřů spojen s většími riziky). Přestože se v thušských vesnicích v Alvani či Laliskuri prasata chovají či konzumují, hory v Thušsku jsou považovány za posvátné a čisté. V minulosti si Thušové dokonce při vstupu do Thušska na průsmyku měnili boty udělané z vepřové kůže na jiné. Vepřové kůže poté nechávali na průsmyku až do své zpáteční cesty.

Pohostinnost

Návštěvník se v setká s pohostinností po celé Gruzii, nicméně pro Thuše znamenal příchod hosta dobré znamení. Proto také tradičně host při příchodu k někomu domů zdravil Aka mšvidoba (Mír tomuto domu), na což se odpovídalo „Gmertma mšvidoba mogces“ (I tobě nechť Bůh dá mír). Přípitek na mír je poté jednou z hlavních součástí hostin a setkání lidí.

Jízda na koni ve vesnici

S pohostinností souvisí i jízda na koni skrz vesnice. Pokud si pronajmete koně, bývá dobrým pravidlem (jakkoliv ne striktně dodržovaným), že před vesnici z koně sesednete. Dnes již sice nikdo nepovažuje jezdce na koni za neřítele nebo znamení hrozby, nicméně místní průvodci tento zvyk vcelku dodržují. Pravidlo neplatí pro místní obyvatele vesnice.

Hostiny a přípitky

Podobně jako v jiných gruzínských oblastech, zachovávají se tradiční přípitky, z nichž na jednom z prvních musí zaznít přípitek za Boha, předky, Thušsko, přírodu. Některé přípitky jsou za živé osoby, zejména za vážené obyvatele vesnice, za hosty či za ženy. Není třeba vždy pít až do dna skleničky (kromě tamady, vedoucího hostiny), lze se napít pouze symbolicky. Některé přípitky se však absolvují do dna (zejména za předky a za ženy).