Help-camp 2014
Letošní Help-Camp se bohužel vyznačoval rekordně nízkou účastí. Jednu chvíli dokonce hrozilo, že se nikam nepojede. Nakonec se však sešlo sedm statečných a tradiční maskot Maruška. Cestou nahoru nás náš tradiční sponzor cesty do Omala provedl svým závodem na víno, samozřejmě s ochutnávkou a zásobil nás lahodným mokem, z něhož zůstala hlavně pětilitrovka čačy, která nakonec (z důvodu stálého přísunu jiných tekutých pochutin) byla putovní a prošla celý tábor až do závěrečného rozdělování cen. Poslední z účastníků přijel za poměrně zajímavých okolností stopem a jenom díky holandské profesionální stopařce se mu podařilo dohonit výpravu akorát včas a setkat se s ní přesně v den odjezdu celé skupiny mimo Omalo.
Na druhou stranu bylo letos práce tak akorát pro tvrdě pracujících sedm lidí. Pánská část se díky odlehlému pracovišti dokonce po celé dva týdny prakticky nezastavila. Navíc docela vydrželo počasí, a tak nedošlo ani k častým prostojům. Poprvé se celý Help-camp vzdálil mimo základnu v Omalu. Téměř polovina pracovní doby proběhla v krásném prostředí vesničky Verchovani, kde jsme usínali za šumění říčky, která poskytovala (na rozdíl od Omala) luxus chladné perličkové koupele, opekání šašliku a neodmyslitelné dávky vína a čači. Ještě před zahájením prací si nás natočila gruzínská televize, takže i letošní účastníci se stali televizními hvězdami.
Heslem letošního Help-Campu se stal výraz "kde se Ti toto jinde stane" a ve znaku Help-campu by klidně mohl být nařezaný kulán dřeva. Kromě počátečního zahřívacího kola na archeologických vykopávkách na Keselu nás totiž tento symbol provázel až do posledního "padla".
Svážení dřeva moderním způsobem
Co se tedy za dva týdny tvrdé práce udělalo?
1. Dokončení archeologických prací na Keselu. Vedení se zde ujal "dvorní archeolog" Help-campu, tradiční účastník a rybář výpravy Petr. Postupně se nám odkryly zdi stavby, o jejímž účelu stále není zcela jasno. Jestliže se vloni zdálo, že jsme našli věž, po letosním roce jsme tento závěr museli velmi zrelativizovat. Čekáme na výsledky analýzy vzorků, které mají prokázat údajné požáry z timurovské doby. Ačkoliv přání zde bude patrně otcem myšlenky a popel bude spíše mladšího data. Práce byly na jedno odpoledne přerušeny threobou, tedy místním svátkem Omala, tradiční záležitostí, která putuje v létě po thušských vesnicích. Přípravy na tento svátek probíhaly již několik dní - vařilo se pivo, obětovali se berani a konaly se rituální slavnosti na posvátných místech. Vrcholem byla hostina pro celou vesnici a všechny příchozí, kterou jsme tentokrát (na rozdíl od let minulých) propluli celkem bez ostudy a v družné česko-gruzínsko-polské kompanii.
Archeologické práce byly pod odborným dohledem
2. Třetí den prací, ve středu, přijel Zezva. Vytvořili jsme rekord v naplnění pětimístného džípu a v devíti lidech, osmi batozích a zásobách jsme se vydali údolím Gomecari až na jeho konec do vesničky Verchovani. Starý most přes řeku, který známe z před dvěma lety, již nestál a naším úkolem bylo obnovit tři mosty jiné. Jeden z nich navazoval na stezku do údolí Covata, kam bude směřovat jedna ze značených turistických tras, druhý vedl přímo do Verchovani a třetí, lanový, na hřeben. U všech bylo potřeba pokácet stromy, nařezat na potřebné délky a usadit na železnou konstrukci. Zezva neúnavně řezal a řezal, bojoval statečně s protestujícími pilami, o nichž se jeden pastevec vyjádřil jako o "tureckém a činském šuntu". Nakonec se spojením několika čínsko-tureckých výrobků podařilo dát dohromady vytvořit jeden relativně funkční nástroj a začít řezat i bez Zezvy. Zezva byl neúnavný. Po celodenní práci, několika přípitcích čačy a vína ještě pro nás zařízl berana, zručně jej rozporcoval na chašlamu (vařené maso) a mcvadi (šašliky). Večer u ohně ještě byl schopen spousty přípitků a tance. Dámská a část pánské skupiny potom vybudovali stezku od jednoho mostu směrem k silnici. Uvidíme, jak se jí bude v prudkém svahu dařit.
Most na začátku a v polovině práce (foto Eva Macková).
V pátek již nebyla práce pro sedm lidí, a tak byla dámská část výpravy odeslána na trek přes hřeben do Dartla. Dopoledne se nám podařilo před zraky skupiny oslavující místní svátek sv. Ilji (Ilioba) dodělat další most a dostali jsme pozvání na oběd s popy. Holky, které jsme z příjemného stínu viděli ještě stoupat vysoko na hřebeni, tak přišly o jednu z nejzajímavějších hostin vedenou nejstarších otcem Micheilem, bývalým učitelem matematiky. Otec Micheil nejenom že fakticky vedl hostinu (vedle oficiálního tamady), ale organizoval i kulturní program s českými i gruzínskými písničkami a rozhovor s námi. Hostitelé nás velmi neradi propouštěli, abychom alespoň pokračovali v práci. Práce se již ten den moc nekonala, pokud nepočítáme do jisté míry komické nabírání písku na upevnění mostu a jeho snášení v pytlech k řece. K večeru již celý tábor statných mužů a (ne)křehké Marušky spal jako mimino. "Večeře s popy" se tak stala dalším okřídleným souslovím, kterým byly holky otravovány po zbytek tábora.
Následující den se Zezvovi a dvěma klukům podařilo dodělat i podezdívku na most. Zbytek už kácel a řezal poloviční kulány na most, jehož stavba se ukázala jako nejzajímavější a nejvíce dobrodružná. Lávka spletená z lan se houpala asi 20 metrů nad řekou a úkolem bylo vyměnit všechna dřeva. Užili jsme si hodně legrace, především opět s protestujícími pilami. Nakonec byl v pondělí můstek ze dvou třetin hotov a dřevo na poslední třetinu fakticky pořezané. Zbytek už prý dodělají pastýři z protější salaše. V září to nakonec budeme moci zkontrolovat.
Vypadá to hrůzostrašně, ale nebylo to tak zlé
3. Poslední větší prací byla demontáž lanovky na Keselo, kterou se dopravovalo nahoru kamení potřebné pro stavbu české věže. Jestliže jsme měli pocit, že to bude práce na jeden den, tak to byl omyl. Spojeným úsilím a nadšením všech zúčastněných - domácích i dobrovolnických - však bylo za tři dny ve čtvrtek večer všechno hotovo - kůly rozebrány a metodou "koulej se, kuláne, dolů" složeny na hromadu, kolejnice sneseny, případně metodou saní sveženy dolů a složeny do úhledné hranice a největší potíž - vagónek a skoro tunový motor - se pomocí sochorů, kulánů a lidských paží ocitl v připravené kůlně.
Závěr Help-campu obstarala po odjezdu dvou účastníků tradiční koňská vyjížďka, kterou tři děvčata a vedoucí s dcerou směrovali tentokrát do Dikla. Náš průvodce Adam nás na rozdíl od loňského Gii vedl celkem opatrně, takže divoké cválání či dokonce trysk se tentokráte nekonaly. Posledním dnem Help-campu byla Tušetoba, tradiční oficiální svátek Thušska, který však mnoho místních nemusí, neb se jedná o výmysl achmetského okresu a nikoliv skutečnou místní tradici. Festival byl tentokrát skromnější, bez přítomnosti "papalášů" ze Tbilisi i bez předvolební kampaně prezidenta. Celá akce byla prakticky ukončena, když jednu z našich účastnic porazil kůň. Vypadalo to sice v první chvíli hrůzostrašně, ale nakonec z toho byla rychlá evakuace všech účastníků do Tbilisi a "pouze" čtyři stehy v noze. Všichni se tak víceméně v pořádku dostali domů.
